Veselé Vánoce!

26.12.2016

Je po Vánocích a já bych chtěl všem popřát vše nejlepší do nového roku a aby si každý užil svátky. Hlavně ti, kteří se v lednu chystají zpátky do škol a čekají je písemky a zkoušky. Doufám že se nenecháte pohltit starostmi a pořádně načerpáte síly doma.

Také bych se rád zmínil o tom, že na jaro bych zkusil naplánovat nějakou společnou výstavu. Nějaký základní nápad už mám. Ihned jak budu mít vymyslený celek, napíšu zde více informací.

Pokud chcete, můžete také shlédnout parafrázi nachystanou na jaro do dějin umění, nebo třeba karty, které jsem zatím házel pouze na Facebook.

Ještě jednou přeji hezké svátky a děkuji za podporu a nápady v tomto roce! P.S.: "Doteď mě bolí nos z toho boxu Darku :DDD"






Focení a krabice

9.12.2016

Konečně je to tady. Blíží se konec prvního semestru a Vánoce a já dokončuji svoje práce.

Nejzajímavější věc, kterou chci asi zmínit jako první, je dokončení mého "Palindomu". Finální verzi naleznete v galerii. Musím uznat, že po několika nezdarech a nervech v tahu se vše nakonec podařilo a box funguje jak má. Samozřejmě nesmím zapomenout poděkovat Magdaléně, která pomohla s nápady na tuto práci a měla trpělivost, když jsem se každý den vracel domů a nadával na hromady lepenky, které jsem musel lepit a řezat dohromady.

...

Taky jsem se tento týden pustil do zpracování parafráze na Elvgrena, o které jsem se zmiňoval a mám ji zároveň k zápočtu do školy.

Nakonec jsem změnil celý nápad a konečně se pustil do realizace a focení. Samozřejmě se to neobešlo bez zbytečných investic, protože jsem praskl žárovku a následně i pant na nasvětlovací lampě. V závěru se mi podařilo přestavět jeden z nevyužitých pokojů v mém bytě na dočasný ateliér. Velmi profesionální vybavení sestávalo z hromad knih a židlí využitých jako podstavce pro stativ a světla. :D Opět moc děkuji modelce a všem co pomáhali s focením a zapůjčili vybavení na focení, za jejich obětavost a čas. Výsledek sem hodím co nejdřív po doladění.

Další práce budou brzy. Děkuji všem za sledování mých prací a blogu. Čaute.















Pořádný rozjezd!

21.11.2016

Tento týden mám konečně pocit, že jsem se znovu dostal do tempa. Znáte to. Takový ten moment, kdy znova dostanete chuť experimentovat a pořádně tvořit. Mám rozpracovaných několik prací a celkově se cítím šíleně živý. Krom posledního objektu, který naleznete tady pracuji na nějakých školních i volnočasových věcech.

Především jsem se zabral do navrhování skládané krabice s vyřezanými palindromy (slova čitelná z obou stran stejně). Mám zatím první verzi, která bude fungovat jako obyčejný box s typografickou hříčkou, který poslouží třeba na uschovávání věcí. Na dně boxu bude pravděpodobně zrcadlo. Druhá verze je teď momentálně rozpracovaná a bude se otáčet ve třech vrstvách..."patrech" (ve stylu jednoduché Rubikovy kostky). První nalaserované kousky jsou již nachystané na sestavení. Do konce týdne by měly být obě verze hotové.

Další chystaná práce je parafrázované dílo amerického autora Gila Elvgrena. Chystám se na focení kompozic s domluvenou modelkou a finální zpracování na plátno barvami. Chci dodržet přesný postup, jakým tvořil tento zmíněný autor 60. let - nafotím model ve správné poloze a z fotografií budu vycházet při malbě na plátno. To použiji ve stejné velikosti jaké používal i Elvgren. Výsledek bude vizuálně parafrázovat dílo z roku 1954 ovšem bude tématicky zasazeno do dnešní doby a tehdejší ideály krásy budou uzpůsobeny 21. století.

...

Co se týče mě, přestal jsem brát život tak vážně a začal si užívat maličkostí. Kolem je totiž plno drobností, které člověku dokážou skvěle zpříjemnit den a odpoutat jeho pozornost od problémů a každodenních nepříjemností. Na detailech záleží a nejkrásnější jsou ty, kterých si nevšimneme hned. O to víc nás pak překvapí, když je uvidíte. (Vůbec netuším kde mě to napadlo. Je to možná tím, že je pozdě v noci, když tohle píšu)

...kašlu na to a jdu spát :D

























Pokoje 5

12.11.2016

Včera jsem se konečně po dlouhé době podíval do Prahy a společně s Nasranou Medúzou navštívil Pokoje 5. Na této výstavě má můj ateliér obalového a knižního designu naaranžovanou svou místnost ve stylu nádražní čekárny. Zde je na otočných odjezdových válcích nainstalováno několik komiksů z našeho ateliéru. To už jsem ale psal. Můj komiks společně s fotkami instalace naleznete zde.

Tento rok byla podle mě těžká konkurence a ostatní vystavující pokoje byly také velmi zajímavé. Proto doporučuji si do Prahy ještě zajet. Výstava bude pokračovat až do 20. listopadu. Takže pokud budete mít cestu, určitě se zastavte! Info o výstavě najdete na facebooku.

Také jsem tento týden zdokumentoval nějaké nové portréty a figuru z tohoto semestru. Jedná se o nějaké busty a rychlo-portréty lidí uhlem. Celou figurou se budu hlouběji zabývat v druhém semestru.





















(Ne)přehlcen

7.11.2016

Tento týden jsem konečně dokončil komiks na výstavu Pokoje 5 do Prahy. Tištěný výsledek můžete vidět od pátku 11. 11. 2016 přímo na výstavě a dokumentace s popiskem je k vidění v galerii zde na webu. Zároveň bych chtěl poděkovat Nasrané Medúze, který mi práci zanimoval pro web a instagram.

Tento měsíc k mému údivu zvládám školní práce a mám čas i na svou volnou tvorbu, což je super. Taktéž mi přijde, že teď stíhám víc věcí a mám čistou hlavu. Dříve jsem si zatěžoval mozek úkoly a všechno se snažil pamatovat si nazpaměť. Byl jsem zahlcen, prací a myšlenkami na ni a nedokázal jsem je vypustit ven ve chvílích, kdy jsem měl například chvíli odpočívat. Myslel jsem na to, co musím všechno přes den udělat a ironicky jsem neuměl semtam prokrastinovat (myslím že hodně lidí asi bojuje s opačným problémem :D ). V dnešní době se však člověku může lehce stát, že se nechá unést dobou a ztratí se v každodenních úkolech, starostech a problémech. Někteří lidé si hlavu čistí například meditací. Já si místo toho zavedl deník kde si píši poznámky a úkoly, abych je nemusel nosit všechny v hlavě. Díky tomu nemyslím na tyhle věci celý den v kuse. Není dobré si přeplňovat hlavu starostmi.

Díky tomu, že jsem se víc uvolnil teď mám chuť více tvořit. Proto jsem začal pracovat na dvou malbách akrylem. Taky se pokusím co nejdřív hodit na web nějaké nové kresby z poslední doby.





















Co nového?

26.10.2016

Po dlouhé době jsem se rozhodl, že znova oživím svůj web a hlavně blog. Jak mě přítelkyně upozornila, zabral jsem se tak moc do postováním denních skic a kreseb na instagram, až jsem zapomněl, že mám i web. Opravil jsem tedy některé technické nedostatky a chyby, které jsem zde potřeboval doladit a rozhodl jsem se podělit o nějaké novinky.

Tak zaprvé jsem se kvůli školy přestěhoval. Dva dny po mých narozeninách jsem trávil čas procházením Opavy, kde jsem dřív studoval. Mám tu přátele, přítelkyni, oblíbenou krčmu s nejlepší pizzou na světě a celou Opavu dobře znám. Když jsem třetí den odjížděl do Ostravy, abych si podepsal smlouvu na nový byt, náhle jsem se rozhodl, že vlastně v Ostravě bydlet nechci. Projel jsem tedy inzeráty a našel si skvělé bydlení v rodinném domku v Opavě.

Oproti mému předchozímu bydlení je teď rozhodně skvělá změna mít spolubydlícího. Člověk aspoň může s někým popovídat a nenudí se v prázdném bytě po tom, co se vrátí ze školy a třeba pracuje. Po dlouhé době si připadám zase sociální. Mám nové spolužáky, kamarády a bydlím na místě, které mi je příjemné a které znám. Blízko od mého nového domova má školu i přítelkyně. Jsme už spolu víc jak jeden rok a moc ji miluji. Poslední dobou jsem se k ní nechoval hezky, a proto doufám, že se na mě moc nezlobí a že ji neztratím kvůli vlastní hlouposti.

Díky ní si navíc začínám uvědomovat, že se někdy chovám dost blbě. K lidem, přátelům, k ní. Je velmi smutné, když si člověk celý život myslí, jak je úžasný a pak si uvědomí, že se občas chová docela netolerantně a povýšeně. Málokdy dokážu uznat vlastní chybu bez toho, abych se na něco neustále vymlouval, a často se naštvu kvůli naprostým hloupostem. Když už se naštvu, měl bych vědět, kde je hranice. Navíc prostě neumím nechat věci být, pokud se už vyřeší. Neustále se vracím zpátky k věcem, které už bych měl dávno zapomenout a to je špatně. Jedna z hlavních věcí kterou jsem u sebe zjistil je, že jsem strašně žárlivý. Docela to začalo vadit i mně. Majdě naprosto důvěřuji a nikdy jsem nedostal jediný důvod na žárlení. Člověk by měl partnera milovat, ale to neznamená, že mu bude dělat hlídacího psa.

Taky jsem přišel na to, že se nechávám dost strhávat starostmi a neužívám si život tak jak bych měl. Místo toho abych šel ven a užíval si života, přátel a Majdy mám neustále plnou hlavu starostí a jiných problémů. Tomu se asi dospělý člověk nevyhne nikdy, ale chci tyhle věci vypustit aspoň ve chvílích, kdy na ně není nutné myslet. Nezaobírat se penězi, prací, školou a jinými věcmi, když jsem třeba s Majdou na večeři atd.

Tohle všechno je pro mě dost nepříjemné a musím na tom pracovat. Jinak jsem momentálně se vším dost spokojený. Mám školu, přítelkyni, hezké bydlení. Tak proč si přidělávat starosti, které vlastně ani doopravdy nejsou :DDD

Co se týče školních prací - pravidelně aktualizuji instagram, kde dávám téměř denně věci, které dělám ve škole, nebo jinde. K tomu bude zde na webu cca každý týden nový zápisek. Touto dobou pracuji v rámci školy na krátkém komiksu pro výstavu Pokoje. Návrhy a postup práce dávám průběžně na instagram. Doufám, že se vše podaří a že můj komiks se stane součástí této výstavy. Bude se jednat o komiks na téma "Cestování", kde ztvárním své každodenní putování vlakem, trolejí atd. Jakmile budou některé z ateliérových úkolů hotové, ihned je zveřejním v galerii tady na webu.

To je prozatím asi vše, co jsem chtěl shrnout. :DD





















Velice módně populární Facebook

26.10.2016

Někdy na začátku prváku, což je cca 5 let zpátky jsem si zrušil z hecu facebook. Chtěl jsem si dokázat, že se obejdu i bez něj a používal jsem tedy alternativní způsoby komunikace. Nyní jsem se rozhodl, založit si aspoň FB profil v rámci mojí tvorby atd. Přeci jen, nejrychleji a nejlépe se o vás člověk doví právě skrze facebook a pomůže mi to tedy lépe sdílet mou práci a nápady. Navíc je velmi otravné pro ostatní, když už od střední všichni přeposílají úkoly zvlášť, nebo mi potřebují něco sdělit a nemají jak. Také třeba rozesílání pozvánek na akce za mě doposud řešila Majda.

Zde je tedy můj FACEBOOK





















Back to school

28.4.2016

To si tak sedím v čekárně. Strašně nudný den. Čekám až mi vytáhnou stehy z hlavy. Ono se totiž moc nevyplácí jezdit na skateboardu a dívat se přitom do mobilu. Najednou mi zvoní telefon. Říkám si,... kdo zase co chce. Mamka. Zvednu sluchátko a divím se co se děje. V toto dobu mi normálně nevolá. Dozvídám se však, že jsou na stránkách výsledky přijímaček. A je to doma!!! Konečně po roční pauze jsem zpátky na škole a můžu se věnovat tomu, čemu chci (Obalový a knižní design).

Člověk má po tomhle hned lepší den. Kdybych neměl ten roční pohov, asi bych se tolik neradoval. Tím že jsem byl v menšině, kterou nepřijali hned napoprvé se však radost několikanásobně zvětšila. Sedím v čekárně a těžko skrývám radost a emoce. Cestou zpátky si koupím tři koblihy, které mi stejně spadnou na zem...ale koho to štve, když byl přijat na výšku! :DDD Teď už jen sehnat ubytování a nějaké další věci.

Jo a abych nezapomněl! Na závěr tohoto dech beroucího a srdceryvného filmu chci poděkovat MAGDALÉNĚ, nejšílenější přítelkyni co můžu mít (má mé největší uznání za pomoc a podporu a za to, že to se mnou vydržela), RODIČŮM, DARKOVI s LENKOU a taky paní PRODAVAČCE z tiskárny, která mi pomohla ořezat papíry do portfolia, i když tato služba u nich není v nabídce (bez ní bych nestihl odevzdat práce.) + samozřejmě všem co mě podpořili.





















Výhodou je,že se nejde vrátit zpátky...

22.4.2016 17:17

Po loňském neúspěchu s vysokou školou mám konečně po přijímačkách a musím uznat, že jsem spokojený. Zaprvé jsem se u toho výborně bavil a za druhé jsem se svou prací spokojený. Jelikož jsem loňský rok zanedbal a nechal vše v rukou osudu (osud mě odjakživa nenávidí), uniklo mi druhé kolo přijímaček o kousíček. Letos jsem prošel domácími pracemi a dostal jsem dostačující počet bodů i za pohovor a druhé kolo. bohužel teď čekám na výsledný rozsudek. Všichni přijati být nemůžou a nevím, jestli jsem se vlezl do limitu.

Začínám být docela nervózní. Škola pro mě znamená hodně a to z mnoha důvodů. Beru ji jako jednu z etap života, kterou bych chtěl podstoupit. Myslím si, že mi může studium přinést další užitečné zkušenosti a poznatky. Rok jsem teď vytržen ze studijního koloběhu a šíleně mi to chybí. Někdy mám takové chvíle, kdy si sám od sebe začnu číst třeba aplikovanou psychologii atd. Jsem typ člověka, který nechce zůstat stát zaseklý na místě a touží po jakémsi pokroku vpřed a rozvoji toho, co ho baví.

Druhá věc, kterou jsem chtěl napsat je ta, že jsem si poslední dobou začal u sebe všímat něčeho, jako druhé puberty. Střední byla pro mě hodně zajímavá etapa a začalo se mi po ní stýskat. Chybí mi takové to posedávání s kamarády v parku. Společné výlety do místních putik, hloubání nad uměním atd. A díky tomu, že momentálně bydlím v Ostravě, kde nemám moc přátel, začal se tento pocit jen umocňovat. Začal jsem mít pocit, že chci být ten člověk co dřív. Znova jsem si chtěl připomenout střední a několikrát jsem vytáhl staré přátele ven. Dnes je polovina z nich v zaměstnání a polovina z nich na školách. Hodně lidí dnes nemá čas a málokdy se lidi znova sejdou, třeba jen tak u piva, nebo venku. Každý má spoustu starostí a spěchu.

Člověk si v hlavě říká. "Super...vytáhnu kamarády ven, bude to jako na střední". Zjistil jsem však, že ta atmosféra je pryč. I kdybych zažil jeden na chlup stejný den, který jsem zažil na intru, nikdy už to nebude takové. Člověk je teď dospělý, zmizel ten pocit, kdy jsem rychle spěchal na intr, protože jsem byl s klukama na pivo a bylo 5 hodin po večerce a já měl zmeškané hovory od vychovatele.

Díky tomu jsem si uvědomil, že je zbytečné simulovat staré zážitky, protože ty jsou pryč. A vzpomínky na ně jsou to nejcennější, co nám zůstává. Je dobré dělat to co na střední...navštívit stejnou hospodu, sejít se ve stejném kolektivu, ale je podstatné to brát jako něco nového. Nesnažit se násilím vytvořit a nasimulovat nostalgickou chvíli jako já poslední dobou, ale brát to jako zážitek nový...

Poznámka dne: "Nehrajte si s telefonem za jízdy na skateboardu, nevyplácí se to."

"Ukázka prací z přijímaček"























Smolný den

17.02.2016

Dnešek si vybírá svou daň. Začalo to jako normální krásný den... Protože můj byvalý spolužák Miloš pořádá komorní koncert v Brně, rozhodl jsem se, že si to nesmím nechat ujít. I když jsem měl v peněžence vymeteno (to jsem ještě netušil, jak dopadnu za několik hodin), říkal jsem si, že taková událost se neodmítá. Peníze budou, ale my nebudeme. První problém byl ten, že jsem s hrůzou zjistil, že nemám žádnou košili. Co naplat. Měl jsem jít do města něco tisknout v tiskárně, tak jsem se rozhodl, že se stavím do nějakého laciného obchodu a seženu si náhradní (většina mého oblečení byla mimo můj byt).

Když jsem obešel cca 4 obchody a nikde nenašel žádnou padnoucí, propadal jsem zoufalství. Nevzdal jsem to však a v posledním se na mě nakonec usmálo štěstí. Vše mi celkem padlo a já byl spokojen. Vybral jsem si ke košili i motýlka. Když jsem dorazil na byt, chtěl jsem ho vyzkoušet. Bohužel, nešel přetáhnout přes hlavu. Nechápavě jsem kroutil hlavou. Nevím jestli mám tak velkou hlavu, ale mohl jsem ho klidně použít místo čelenky. Jako správný kutil jsem vzal sekundové lepidlo, roztrhl gumičku motýlka a znova si ho přilepil, tentokrát už kolem krku. Super...nesundatelný motýlek. Pokrčil jsem rameny a nasadil si i košili a šel poslat fotku přes net svojí drahé polovičce.

Když mi v chatu vyskočila otázka, jestli to nemám velké, podíval jsem se znovu na sebe a smutně uznal, že košile mi moc nesedí. Prohodil jsem pár naštvaných slov a šel zpátky do obchodu. Čas se krátil a já nic nestíhal. Nakonec prodavačka našla jinou košili, tentokrát pěkně padnoucí. Sice jsem si připlatil pár drobných, ale byla hezká. Spokojeně jsem došel domů a chtěl si znovu přilepit motýlka, kterého jsem si strhl. Zní to naprosto zoufale, ale měl jsem velmi omezené prostředky. Lepidlo bylo vyschlé. Rozřezal jsem tubu a snažil se něco vymačkat. Marně. Po neúspěšném pokusu o přitavení gumičky zapalovačem jsem usoudil, že mi nezbývá nic jiného, než jít znovu do obchodu.

Tak...konečně hotov. Sbalil jsem se, a vyrazil. Bohužel pozdě. Trolejbus už stál na zastávce. Pokud bych nestihl tento spoj, už nestihnu vlak do Brna. Hodil jsem sprint. Ani jsem si nekoupil lístek. Konečně jsem byl v buse. Vzadu seděl zvláštní pán v černém a sledoval. S domněnkou, že může jít o revizora jsem se posunul do středu autobusu. Pět zastávek za mnou a zbývala už jenom poslední. "To by byl pech, kdyby mě teď chytili." řekl jsem si. Najednou nastoupili dva týpci v černém a brašnou. Podruhé jsem se zhrozil, že jde o revizory. Jeden z nich si pípl kartou do terminálu. "Na co by si revizor kupoval kartou lístek?" napadlo mě. Sklonil jsem hlavu a ignoroval to. Najednou slečna přede mnou pošeptala někomu "revizoři!". Vyděšeně jsem zvedl hlavu. NE!!! Dneska ne! To se mi nemůže stát. V hlavě rychle začínají kalkulace. Modlím se aby co nejvíc lidí mezi námi nemělo lístek a já bych tak stihl vystoupit. Již zmiňovaná slečna se začala dohadovat, že jí nejde terminál. Revizor odpověděl, že to proto, jelikož ho zablokovali. Proto ta kartička když nastoupili.

Bohužel jsem neměl žádnou únikovou cestu a musel jsem vyplnit pokutu. Naštvaně dobíhám na nádraží a platím si lístek. Bohužel cestou k vlaku zjišťuji, že jsem si slevovou kartu nechal doma. Ve vlaku mě tudíž čeká další doplatek kvůli karty. Teď sedím odevzdaně ve vlaku a snažím se myslet na to, až zase uvidím mou přítelkyni, která si užívá prázdniny na horách. Chci zapomenout na tu smutně ochuzenou číslovku z mého bankovního účtu po dnešním dni. Zuby nehty doufám, že mi dnes ten Milošův koncert spraví náladu.

(Z druhého dne - Koncert byl skvělý. Rozhodně mi ta cesta stála za to.)





















Nové bydlení

12.02.2016

Zrovna je páteční noc a já sedím v autobuse mířícím domů. Rozhodl jsem se, že své (sem tam neuspořádané) myšlenky budu zapisovat do tohoto blogu. Chci díky tomuto zapisování získat nějaký zpětný přehled o mojí práci, myšlení a zážitcích. Celý týden si dokola opakuji některé změny a věci, které se udály tento rok a i tak celkově. Mnoho věcí se totiž změnilo.
Ať už k lepšímu, ale i horšímu.

Největší změna je asi to, že jsem se na půl roku přestěhoval kvůli práci do Ostravy. Také se tam chci hlásit na vysokou školu. Bydlím v malém, ale pěkném bytě, který sdílím se dvěma spolubydlícími a holkami (dva afričtí šneci). Není nic lepšího na uklidnění, než sledování, jak se obří šnek plazí na hraně terárka.

Ale jak teď zatím s oblibou říkám - "žiji v Opavě a přežívám v Ostravě". Jde totiž o to, že veškeré oblíbené místa, přátele a přítelkyni mám momentálně v Opavě. Nemám proto potřebu přebývat v mém novém bytě déle než je to nezbytně nutné a hned po práci vyrážím do Opavy a vracím se pozdě večer.

Cestování se stalo mou téměř každodenní náplní. Začínám si zvykat na neustálé kardio sprinty za ujíždějícími trolejbusy a tramvajemi. Nemám městskou dopravu rád. Při studiu v Opavě jsem nikdy tenhle typ dopravy nevyužíval. Upřednostňoval jsem jízdu po městě na skateboardu. V Ostravě to však není možné a trolejbusům se tedy nevyhnu.

Board se dá ovšem skvěle využít když ujede spoj. Našel jsem si skvělou zkratku, kterou jsem schopen bez problému předehnat trolejbus a přijet na vlakové nádraží o několik minut dříve než on. Tím taky ušetřím dost peněz. Pokud se úspěšně dostanu do vlaku, čeká mě několik hlášení o tom, jak moc se můj vlak daný den opozdí. Na tohle si prostě člověk musí zvyknout.

Zjistil jsem, že je celkově velmi zajímavé sledovat lidi v hromadné dopravě a vlacích. Desítky unavených obličejů a zamračených tváří. Pokaždé přemýšlím nad tím, co se udává v hlavách všech těch lidí. Přijde mi, že je to móda dnešní společnosti. "jedu trolejbusem a nesmím projevovat emoce a smát se, aby si mě náhodou ostatní nevšimli".

Poslední dobou jsem dostal velkou chuť něco tvořit. Mám nachystanou na tisk autorskou obrázkovou knížku (nebo spíš sešitek, jelikož jsem se rozhodl změnit plán a nepoužít pevné desky) na které jsem spolupracoval spolu s dětmi ze základní školy.Hned jak bude vše natisklé, zveřejním to zde na webu. Také dodělávám nějakou koláž a malby. Tento víkend budu pracovat na fotografii. Nátisky jsou už hotové. Tyhle webovky jsem dal také do pořádku. Opravil jsem nějaké chyby a dal celý web do provozuschopného stavu (jediný problém je momentálně nekompatibilita s mobilními zařízeními). Taktéž jsem založil deviantart a instagram. Instagram je již plně funkční, deviantart chce ještě dost práce.

Chystám se obnovit celkově pravidelnou tvorbu a začít pořádně něco dělat. Ať to tu pořádně žije. Mám teď na to čas a náladu, tak se do toho pořádně vrhnu. A pokud by mi snad letos nevyšla vysoká, hodlám si najít nějakou práci v mém oboru a získat nějaké další zkušenosti v grafice.

































Copyright © 2015- 2017 Jacob Kobela artist and web-design / Philiph Hanslik web programmer. All rights reserved.

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich